Evangelický kostel v Proseči
Evangelický kostel v empírovém stylu z let 1834–1838 je kulturní památku s vysokou urbanistickou hodnotou s neobvykle vyzdobeným interiérem.
Místo
Prosečský evangelický kostel se nachází v městě Proseč na pokraji Českomoravské vysočiny na severovýchodě Žďárských vrchů (https://www.mestoprosec.cz/mesto/zakladni-informace). Stojí na kopci nad městem v ulici Českobratrská.
Bohoslužby
V kostele se v letních měsících konají každou neděli evangelické bohoslužby od 9 hodin. V zimních měsících se přesouváme do sborového sálu na faře, který je naproti kostelu, a kde se topí.
Na bohoslužbách je vítán každý bez rozdílu vyznání (viz. také sekce "bohoslužby")
Historie kostela
První kostel
Po vydání Tolerančního patentu (1781) prosečští evangelíci ihned pomýšleli na založení vlastního společenství neboli sboru. To se podařilo roku 1783. Byla však nutná celá řada právních záležitosti a také pořízení kostela či modlitebny.
Prvním úkolem prosečského sboru na cestě k vlastní modlitebně bylo opatření stavebního místa. Evangelické církevní budovy umístěním i podobou podléhaly omezením daným již Tolerančním patentem. Měly stát na nenápadných, odlehlých místech, vzhledem nepřipomínat kostely (bez věže, bez zvonů, bez vchodu z ulice).
Sbor žádal o místo při cestě na Bor (nynější fotbalové hřiště), nebylo však obcí schváleno jako příliš dobré. Obec navrhla smetiště a mrchoviště, kamenité, opuštěné místo, zarostlé trním a bodláčím na jižním konci Proseče. Sbor ho přesto přijal a tvrdou prací přetvořil. Skála byla rozstřílena, místo urovnáno, kameny odvezeny, navezena hlína pro založení hřbitova, takže stavba modlitebny byla roku 1784 zahájena. Již v polovině toho roku byla v hrubé stavbě hotova (byla podobná dodnes zachovalé modlitebně v Borové) a dokončena v létě.
Kostel byl vysvěcen 29. srpna 1784 Františkem Kovácsem, prvním českým superintendentem Církve helvetského vyznání a duchovním v sousedním sboru v Krouně. Týž rok byla dostavena i fara.
Sbor se potýkal s vlastní chudobou, která znemožňovala i základní hmotné zajištění faráře sboru, učitele, opravy budov, a s vlivem církevně nezakotvených blouznivců (deistů). Tento stav vedl k častému střídání (maďarských) kazatelů, které ustalo až s nástupem prvního českého faráře v Proseči Antonína Kadlece v roce 1819. Za jeho působení (58 let) se sbor upevnil, uklidnil, byly vybudovány nové, důstojnější církevní budovy , sbor byl svou velikostí a obětavostí váženým a platným členem celé církve.
Druhý kostel
Žádost na stavbu nového kostela byla podána r. 1832. Ze dvou návrhů byl sborem schválen méně nákladný. Autorem návrhu byl mistr zednický Josef Štěpánek, podrobný plán pochází od neznámého chrudimského inženýra.
Dosud platily toleranční omezující předpisy. Z tohoto období se zachovalo nemnoho původních staveb. Většina byla později přestavěna. Současný kostel v Proseči je navíc v empírovém stylu.
Empírový styl navazuje na geometricky jednoduchou architekturu starých Řeků a Římanů. Jednolodní prostor kostela v Proseči je členěn pískovcovými sloupy s dórskými hlavicemi (mají jednoduchou zdobnost), typický je i trojúhelníkový štít, průčelí.
Stavba začala r. 1834 pod vedením zednického mistra Štěpánka. Zdi jsou postaveny z kamení získaného zdarma z polních zahrad, z hrobek, bylo nutné jej upravovat. Cihly na klenbu kostela byly páleny v Záboří a v Proseči, střecha byla pokryta šindelem. Dovoz materiálu byl též zdarma. Členové sboru odpracovali téměř 1300 dobrovolnických dní, zpočátku stavby dokonce museli držet hlídky.
8. července 1838 ji posvětil superintendant české reformované církve Matěj Kubeš ze Kšel u Čáslavi a senior Karel Nagy z Dvakačovic.
Na vnitřní vybavení nezbyl dostatek finančních prostředků. Proto jsou např. dřevěné lavice různě zdobené dřevořezbou i jinak provedené. Každá rodina si lavici zhotovila sama nebo zaplatila za místo.
R. 1862 byly instalovány nové varhany od firmy Josefa Andrejse z Neznášova. Další úpravy kúru proběhly až r. 1933 (položení podlahy za varhanami a na obou kruchtách).
Současná podoba kostela
Za působení faráře Jana Blahoslava Horkého (1957-1968) se sbor rozhodl k úpravám interiéru kostela, které navrhl Jiří Zejfart (nar. 1928), farář, grafik, malíř a návrhář církevních interiérů.
Změnila se nejen výmalba kostela - bylo vymalováno teplejšími odstíny, nové biblické nápisy na stropě, došlo i k dalším úpravám: byl odstraněn bílý nátěr pískovcových sloupů, instalován jednoduchý stůl Páně a kazatelna z lakovaného dřeva, průčelí je zdobeno dřevořezy. Typické výjevy ze čtyř evangelií na návrh J. Zejfarta vytvořil místní umělecký řezbář Ladislav Rejent.
Za zmínku stojí také nové osvětlení. Tvar svítidel navrhl významný český sklářský výtvarník Alois Metelák (1897–1980), rodák z blízkých Martinic, autor památníku českých bratří na Růžovém paloučku aj.
