Smějící se Bůh

29. července 2025

Kázání o Božím smíchu. Co k smíchu je a není? A co smích navzdory?

Smějící se Bůh
29. července 2025 - Smějící se Bůh

Žalm 2

Kázání: Smějící se Bůh

Milí bratři a milé sestry,
Vždycky je trochu ošemetné pokoušet vykládat báseň či píseň. A právě žalmy jsou soubor duchovních básní a písní. Poetickými prostředky hovoří o věcech, o kt. se jinak mluvit snad ani nedá. Třeba o Bohu, smrti, životu, lásce… Navíc poetickým jazykem, kt. rozeznívá skryté nitky v lidském nitru.
Jde o texty velice staré a někdy nám docela cizí a nesrozumitelné. Přesto si je křesťané oblíbili. I po tisících letech si je čteme a objevujeme v nich zvláštní moudrost, kt. má co říct i nám dnes.
Někt. žalmy patřily k společné bohoslužbě, jiné slavnostem a poutím. A u některých se zdá, jako by šlo o velice niternou a soukromou modlitbu. Téměř si člověk říká, jestli to smí číst.
Dnešní žalm se snad prý zpíval při korunovaci nového krále v Izraeli – krále z Boží vůle nad Božím lidem.
Je to oslava a zaslíbení pro nového krále... Ale zároveň má tato píseň v sobě i typickou Biblickou ostražitost a nedůvěru vůči všem mocnářům.
Věru já být králem a zpívat mi toto muzikanti na korunovaci a slavnostech, skoro bych měl pocit, že si ze mě tak trochu dělají legraci.

V druhém žalmu totiž slyšíme také, že se Bůh králům směje.
Smějící se Bůh – zvláštní moment!
Vzpomeňte na biblické příběhy, co znáte, jestli se tam Hospodin někdy někde směje.
O křesťanech a o protestantech zvláště se tvrdívá, že nemají moc smysl pro humor. Podle mě neprávem! Ale vemte si obrázky světců, církevních otců a reformátorů – ti obvykle buď trpí nebo jsou zamyšleni (Hus, Komenský – ty ostře řezané vážné tváře). A stejně tak Pán Bůh – lítostivý nebo přísný, odpouštějící či mlčící...
Ale známe nebo umíme si představit burácivý Boží smích?

Hospodin popadající se za břicho, to je pro mě ta nejbáječnější představa. Osvobozující. - Vždyť u Pána Boha má být radost. Tam veselý upřímný smích patří víc než co jiného.
Skoro mě tedy až mrzí, že zrovna tady Boží smích trošičku zavání výsměchem. - Hospodin se totiž směje někomu - králům a jejich plánům. Směje se svým protivníkům.
Vlastně ale nejde o posmívání. Posmívání se přece dělá se zlým úmyslem - Někoho urazit. Ublížit. Vysmát se mu. Udělat si dobrý den z někoho slabšího.
Třeba děti, jak bývají ve své bezprostřednosti někdy kruté, tak si nezřídka všechny zasednou na nejslabšího člena kolektivu…
Ale Hospodin se tu nesměje chudákům a jejich ponížení a trápení. On se právě směje namyšleným vládcům.

Když se velcí vládcové země srocují a chystají plány, tak se lidé třesou. Co hrozného zase vymyslí?
Zase obětují nějaké Sudety či Krym, celé národy přesunou na Sibiř nebo do plynových komor. Celá města a říše lehnou popelem. A co zmůže prostý člověk? - V takových chvíli je vám houby platné, že jste v právu.
Zatímco ten, kdo má moc, si libuje, že si může dělat, co chce. „Mě nikdo nezastaví. Nikdo mě nemůže soudit, prtže já jsem soud!...“

Ale do vší této samolibosti a velikášství člověka se ozývá tichý neumlčitelný smích.

Já mám moc rád zpracování druhého žalmu ve zpěvníku Svítá, kde stojí: „Panovníka k smíchu nutí nesmrtelní vládci dnů.“ To jsou ty velkolepé vladařské tituly! -  „Nesmrtelný vládce dnů.“ „Vládce nad říší, kde slunce nezapadá.“ „syn bohů“ (kdysi velmi oblíbené) atd. - To je k smíchu!

Asi jako když si lidé usmysleli postavit věž až do nebe – takový násep, žebřík, schody, s kt. by mohli vzít ztečí Boží království. Ne nadarmo jej staví v Babylonu – právě v říši, kt. sama o sobě měla opravdu neskutečně vysoké mínění.
A tato úžasné stavba, tato věž do nebe... když se na ní Pán Bůh chce podívat, tak se podle Bible musí pořádně sehnout, aby viděl, co to tam ti mravenečkové vyvádějí. Největší lidský pokus dobít nebe je směšný.

Nebo takhle - vládcové a jejich velkolepé plány jsou k smíchu, ale jejich zločiny nikoliv!

Hezky to vyjádřil jeden britský komik. Podle něj si můžeme a máme dělat legraci i z vážných věcí (třeba smrti), ale ne z něčího utrpení. Říká: Pokud někdo komicky upadne, může to být legrace, ale ne, když ho to opravdu bolí a zvláště ne, když ho to bolí na duši. - To je rozdíl mezi radostným smíchem a výsměchem. A musím říct, že nám tohle rozdělení dělá dost velký problém. Náš humor bývá i zbytečně krutý, hloupý a nemístný.

Ale PB na jedné straně naše starosti, utrpení i radosti prožívá spolu s námi, na vlastní kůži, jako jeden z nás, ale když přijde na lidské velikášství, na naše přehnané sebevědomí, když sami sebe bereme až příliš vážně, tak to bere s nadhledem a je mu to k smíchu.

Smích je v bibli opakem strachu. Lékem na strach. A Hospodin se směje proto, aby i nás rozesmál. Aby nás vysvobodil z našich úzkostí a resignace.
Boží smích nám má dodat odvahy a síly. Když se Bůh směje, je to pro nás znamení, že ani my se nemusíme bát.

Podstata všeho smíchu a humoru spočívá v tom, že se na věci, které nám připadají příliš vážné, hrozivé a nebezpečné, podíváme z jiného úhlu. Dar smíchu a humoru nás osvobozuje, když nás protivníci chtějí děsit a držet v šachu. Říká se: „když se někoho bojíš, představ si ho v noční košili.“
Nejlepší vtipy často vznikají v dobách ohrožení a útlaku.

Zkrátka – Boží smích druhého žalmu nás chce strhnout, abychom se smáli spolu s ním, dokonce i kdyby kolem nás a v našem životě nic k smíchu nevybízelo. Je to smích víry a naděje. Je to smích těch, kteří s důvěrou očekávají na Hospodina.
Takový smích se může stát vyznáním víry, modlitbou, nebo i kázáním Bího slova.

Já vůbec netvrdím, že se člověk musí nutit k smíchu, když mu není veselo. Spíš jde o jakési vnitřní nastavení. Právě o ten jiný pohled na věci, na svět, na sebe. Upřímný smích to hezky vyjádří, ale tatáž proměna může proběhnout i s vážnou ba i smutnou tváří.

Kde začít? Ježíš by asi řekl, že nejlépe sám od sebe. Pokání totiž neznamená jen nad sebou plakat, ale také se sám sobě „zasmát“ a nebrat se příliš vážně. Vidět svou vlastní směšnost, trapnost, ubohost a krátkozrakost. 

Když člověk sám na sobě příliš lpí, když si myslí, že všechno záleží pouze na něm, pak se smíchu a humoru na vlastní adresu bojí. Strachuje se o svou důstojnost … Zbytečně.

Ale kdo poznal, že NEBUDE spasen na základě svých zásluh, ale z milosti a lásky Boží, ten se dovede sám sobě s chutí zasmát. A přijímat i svět s větší radostí.
A mnohem snáze se pak dokáže (třeba s humorem) postavit všemu zlému, zotročujícímu a ponižujícímu.
Je třeba jen nastražit uši, abychom zaslechli tichý smích, který se rozléhá po nebesích a kterého se každý diktátor i pokrytec bojí, protože ví, že ho nikdy neumlčí.
Amen.