čtení: Kaz 1,1-11; Zj 21,5-7

Kázání: Nový rok 2026 - Hle vše tvořím nové

Milí bratři a milé sestry,
Tak nám začal nám nový rok.
My u té příležitosti rádi bilancujeme ten starý. Promýšlíme, co napříště uděláme jinak. Dáváme si předsevzetí, plánujeme. A možná víc než jiné dny přemýšlíme o budoucnosti – co bude? Co přinese?
Změní se něco? Máme se bát nebo těšit?

Asi bych to nepřeceňoval. Nový rok je ostatně jen lidský konstrukt. Pomocník pro počítání času. Proč by se mělo něco měnit zrovna 10 dní po zimním slunovratu?
Biblická kniha Kazatel jde ještě dál a rovnou nám napálí, že není a nebude nic nového pod sluncem. Vše je prý pořád jen ta samá ohraná písnička. Vše je únavné. Slunce stále vychází na východě. A jinak to nebude...
V jistém smyslu nás to může i utěšovat. Mnohé naše starosti jsou tak malicherné. A ráno znova vyjde slunce. A přejde rok s rokem. Říše padnou a zaniknou. A zase objeví jiné…
Jenže nám osobně naše starosti a starosti současného světa malicherné nepřijdou. A je proč se bát. A bolest a strach a nouze… jsou skutečné. Nejdou přehlížet. A předstírat, že mě se to nebo tohle netýká, to je pokrytectví, pokřivení a přímá cesta do pekel.

Abych to nebral tak pesimisticky – tak podobně i naše radosti, úspěchy, lásky, … jsou možná z kosmického hlediska taky zanedbatelné, ale pro nás osobně, pro náš čas a pro naše okolí mají obrovský význam. A není jich málo.
A ačkoli máme třeba oprávněné obavy, tak se taky nemusí naplnit. Na tom našem možná malém lidském písečku se leccos může pohnout i k lepšímu. A můžeme pro to taky leccos udělat.
Možná to nebude nic nového pod sluncem. Ale pro nás to znamená hodně.
A vzhledem k tomu, že Pánu Bohu na každém z nás obrovsky záleží, tak to hodně znamená i pro něj.

To nás přivádí ke knize Zjevení a k heslu Jednoty bratrské na rok 2026.
„Hle, vše tvořím nové“, říká Pán Bůh.

PB se nám v závěru Bible připomíná zase jako stvořitel. Něco jako – otevřít Bibli opět od začátku a připomenout si jeho dílo. Připomenout si, že svět není sám svůj. Svět nevzniká jen nějakou náhodou, ale je za ním dobrá vůle. Svět byl zamýšlen a také tvořen jako dobré dílo.

A pak si Pán Bůh nedal šlofíka, že už má hotovo. Nad svým světem stále bdí. A zdaleka ještě neřekl poslední slovo. Vnáší do světa věci nové - Zrovna příchod Krista a jeho cesta a jeho ukřižování, to byl pořádný vlom do dějin…
Možná v tom nehraje zvláštní roli zrovna Nový rok 2026. Možná nevymyslíme ani nic převratného. Ale čtu to tak, že se rozhodně nemusíme spokojit s tím, že vše co bylo, bude stále a nikdy nic nového pod sluncem…

Ta slova pronáší Pá Bůh v samém závěru knihy Zjevení. Po všech hrůzách a děsuplných obrazech, kt. jitří a lákají lidskou fantazii - Říká to prakticky ve chvíli, kdy už se zdá, že opravdu není, co ještě čekat. Zvlášť ne nic dobrého.
Důležité je i, jak to řekne. Nejde o příslib daleké budoucnosti. Jednou… jo jednou…
Ne! Vše tvořím nové. Právě teď. Ve chvíli, kdy ta slova zaznívají.

Uvědomuji si, že tento příslib by nás na jednu stranu taky mohl děsit. My máme rádi svůj zažitý pořádek. Svět, kt. rozumíme. To je jedna z těžkostí moderní doby a jedna z velkých obav před námi – svět se rychle mění a my se v tom ztrácíme. A pak máme tendenci idealizovat si dobu, v kt. jsme se jakžtakž vyznali.
Jak by řekl Kazatel – ani to ale není nic nového pod sluncem. Už ve starém Řecku si jeden filosof posteskl, jak děti neposlouchají své rodiče. Jak je ta mládež zhýralá. A jak za starých časů to bývalo jiné… A stejně jako my si mnohdy nevíme rady s překotným vývojem techniky a třeba důsledky umělé inteligence, tak císař František Josef I. si prý nemohl zvyknout na žárovku a stále pracoval ve světle petrolejky… A přál bych vám slyšet, jak vyváděl Kalvín, když mu po letech v Ženevě navrhli, že by se udělal nový zpěvník.

PB někdy až i nepříjemně narušuje naše zavedené pořádky, zvyklosti, tradice… Nutí nás nově promýšlet sama sebe, svou víru,… Ale není to samoúčelné. Pro nic za nic.
Asi to potřebujeme. Člověk by strašně snadno ustrnul. Zabydlel se ve své existenci. Odmítal cokoli pustit. I před Pána Boha.
A jakákoli krize by pro něj pak byla fatální.

„Vše tvořím nové“ však mají být především slovem naděje.
Nic není dáno, neměnné. A má tedy smysl se snažit. Nesmířit se se zlořády. A pokoušet se do nového roku vnést něco nového. Stále znovu. Vlastně vůbec není od věci, že Nový rok slavíme stále znovu, a stále znovu si naivně dáváme nějaká předsevzetí, nesplnitelné plány, bilancujeme, zkoušíme…

Zrovna letos to bude 250 let, co bylo u nás zakázáno mučení při soudu. A co to bylo za boj! Stejně tak 250 let uběhne od vyhlášení nezávislosti USA. Se všemi těmi důrazy na občanská práva, svobodu, rovnost… Svým způsobem to byl bláznivý podnik několika naivků, kt. neměl šanci na úspěch. A vida…

Spíš taková zajímavost – před 150 lety taky poprvé vyšli broučci. Anonymně a prý nejdřív naprosto zapadly. Pak se z nich stal fenomén.
A ještě jedno výročí vyberu. Obraz tady za mnou (v sále v Proseči). Jeho autor, malíř Rada, kt. svým specifickými obrazy udělal hluboký zářez do evangelické estetiky (ono dost na tom, že vůbec máme v bohoslužebném prostoru obraz! natožpak figurální!). Tak Miroslav Rada by se letos dožil 100 let.

Našli bychom toho mnohem víc. Jsou to takové střípky, vlastně drobnosti. Ale něco už znamenají.

Svět není zakonzervován. A nejde ani od desíti k pěti, byť v konkrétní chvíli se nám to taky někdy může zdát.
„Vše tvořím nové.“ však říká dobrý Bůh, pastýř, laskavý stvořitel, ten, kt. pro své stvoření přijímá i bolest a smrt na kříži.
Nakonec jestli něco má tu trvalou platnost a zůstává stejné a beze změny, tak je to to dobré. To opřené o Pána Boha.

Tak vám přeju požehnaný a šťastný nový rok.

Kázání 1.1.2026, Benjamin Kučera