Exodus 14,21-23.26-30a

Kázání: Křest jako přechod moře

Milí bratři a milé sestrym
malou Zoe jsme tu dnes úspěšně namočili. Symbolicky prošla vodou. A nám zbývá přemýšlení, co to vlastně znamená.
Vybral jsem k tomu příběh o překročení rákosového či Rudého moře.
Jedná se o jeden z vrcholů vyvedení z Egypta. Nejzásadnějšího příběhu Izraele a SZ.

Izrael, Boží lid, tehdy už několik staletí žil v Egyptě. Nejprve jako vzácní hosté, časem jako trpěná až nenáviděná menšina a nakonec jako otroci.
Egypťané se je dokonce pokusili vyhubit nebo alespoň asimilovat.
Bůh však zasáhl do dějin. Odpověděl na volání utlačovaných. Přišla záchrana, vyvedení ze zajetí, z otroctví, dar svobody.

Ovšem, nebylo to zase tak jednoduché. Cesta za svobodou neskončila u poslední Egyptské rány ani na hraniční čáře. Zabrala nějakých 40 let úmorného putování pouštní. A ani potom si s ní nevěděli moc rady.

Samotný přechod moře se odehrál vlastně na začátku této cesty. - Krátce poté, co se podařilo konečně s velkými obtížemi přesvědčit faraona, aby otroky propustil.
Ihned se vydali na cestu – celé rodiny se vším majetkem. Jenomže otrokářům se to vzápětí v hlavě rozleželo a vyslali za nimi elitní oddíly vojska. Faraon sám jel v čele své jízdy a válečných vozů.
Pomalu se šinoucí zástup se starci, dětmi a dobytkem neměl šanci utéct ani se schovat. A jakoby to nebylo dost zlé, tak se před nimi náhle otevře nepřekročitelná vodní plocha. Jsou v pasti.

Euforii ze svobody náhle vystřídá o to větší sklíčenost - To jsme nemuseli nikam chodit. Zrovna hrobek mají v Egyptě víc než dost!
...V takové chvíli se zpravidla hledá viník. A často to padne na hrdinu předchozích dní. Před chvílí Mojžíšovi tleskali, radovali se z vysvobození, teď mu spílají, jakoby je schválně přivedl do pasti.

Tady by příběh Izraele mohl tragicky skončit. Bible by byla velice krátkou knihou, navíc bychom se o ní asi nikdy nedozvěděli.
Příběh zde však neskončí. Celé vyvedení z otroctví se odehraje pod Boží taktovkou. A také zde se Pán Bůh do věci vloží. Před námi se tak vykresluje fantastický a těžko uvěřitelný obraz rozestoupení vod moře tak, že celý lid bezpečně projde na druhý břeh.

Faraonova vojenská mašinérie se vrhne za nimi a je smetena vlnami.
Teď už nemají jak Izraelce pronásledovat. Než se sebere nové vojsko, lid už dávno bude v trapu.

Až zde fakticky končí pronásledování, Egyptská nadvláda a otroctví. Když se za lidem zavře moře, jakoby se uzavřela jedna kapitola. Taky to ale znamená, že se už nemohou vrátit. 
Zkrátka - teprve tady - na druhém břehu opravdu vykročí za svobodou.
Zdaleka ještě nemají hotovo. Čeká je cesta pouští a její útrapy. A mnohokrát by se nejradši vrátili do otroctví. Ono je totiž pohodlné nemít odpovědnost, nemuset přemýšlet a zápasit. Boží lid má celou cestu pouští a vlastně celé dějiny, aby se naučil zacházet se svobodou a aby si jí začal vážit.

Židé si vyvedení z Egypta připomínají každý rok na velikonoce. Ne jako dávnou historku, ale jako něco, co se stalo jim osobně. - Ne, že by někdo z nich skutečně pamatoval otroctví v Egyptě, ale pro ně to znamená, že Bůh každého z nich a každého z nás osvobozuje, vyvádí z otroctví. A učí nás svobodě.

To mě přijde mnohem podstatnější sdělení, než řešit jestli se to vůbec stalo, a jak by šlo rozestoupení moří vědecky vysvětlit. - Teorií jsem slyšel spoustu, povětšinou dost slabých, víceméně jde o mrhání časem. My takové příběhy můžeme brát třeba jako poezii s hlubokým sdělením. Velice moudrou a poučnou výpověď o svobodě. Dokonce trochu i jako návod, nasměrování.

A teď - Proč o tom mluvím při křtu?
Tak samozřejmě – je tam ta voda. Dokonce původně se při křtu zpravidla šlo přes řeku z jednoho břehu na druhý… stejně jako přes to moře. Ale co my s tím?

Mě víc láká myšlenka, že na druhém břehu moře mají otevřené pole možností. Otevřeno, co udělají, co mohou udělat dál.
Existuje zde určitá nabídka, doporučení, ale otevírají se před nimi možnosti - To v Egyptě neměli! Tam byla možnost jen jedna: Prostě poslouchej, moc nepřemýšlej a žádná řeč se nevede.
Tady dostali příležitost, šanci a taky nabídku určité životní cesty - úplně novým a dříve nemožným směrem.
Ale pozor! - nikdo neslibuje, že ta cesta bude snadná a že vždycky vyberou správně. Svým způsobem je čeká těžší cesta a život, ale má budoucnost, dává na výběr.

A křest je, nebo by měl být, taky osvobozující záležitost. Křesťanská výchova by měla fungovat jako zdroj proti všemu zotročení a manipulaci. Často to nefunguje, ale mělo by. Křest by měl člověku otevírat možnosti – hlavně po té vnitřní a duchovní stránce.
Naši předci to vyjadřovali například tak, že člověk ze sebe vodami křtu jakoby umyje hřích – ty špinavé nánosy, co se na nás během života nabalí a kt. nás zotročují a omezují. A pak můžeme začít znovu.
Nebo jinak řečeno: náležím-li Bohu, už nemohu patřit nikomu a ničemu jinému. Nemůžou si mě nárokovat.
To skoro zní jako výměna jednoho otroctví za druhé. A dlužno dodat, že církve to často nevzaly za šťastný konec.
Na druhou stranu - ani ta další cesta pouští nebyla bez pravidel. Stejně tak demokracie a svoboda, co máme dnes, taky neznamená, že si každý může dělat úplně cokoliv, co ho napadne – to by to dopadlo.

Tady je podstatné, že ten Bůh, v něhož věříme, a ke kt. jsme nyní připojili i malou Zoe, nemá potřebu vlastnit, vše řídit, zotročovat. I když by mohl.
Hospodinovo vlastnictví člověka tak spíš připomíná nějaké abolicionáře – ty, kt. za poslední prachy koupili otroka, aby ho mohli pustit na svobodu, nebo i riskovali a obětovali vlastní život, aby mu pomohli utéct.
Ježíš svůj boj za nás takhle dotáhl až k sebeoběti na kříži.

A ještě jeden motiv bych chtěl zdůraznit - Izraelci se pro svoji cestu rozhodli. Nebyli Bohem osvobozeni naprosto proti své vůli. Úpěli k Hospodinu a dostalo se jim záchrany. Možná víc než čekali a než si uměli představit. Možná netušili, co to bude všechno znamenat.

Malá Zoe nedostala na výběr. Pokřtěna je z vůle rodičů a z Boží milosti. Spíš než o závazek se ale jedná o dárek na cestu životem. Odteď patří k lidu, kt. může do budoucna hledět s naději a důvěrou. Nabízí se jí opora, kt. nestojí na vratkých základech tohoto světa, taky pár směrovek do nejhlubší životní mlhy, a mimo jiné i ochrana před manipulací a zotročením.
Ale co s tím darem udělá, zůstává na ní.
Každopádně - tak jako Boží lid na druhém břehu moře má otevřené pole možností. A my všichni s ní.
Amen.

Kázání 22.6.2025, Benjamin Kučera